Míša v novém domově
30. 3. 2017
Dobrý den do Cibely. Míša není zlatej, ale perfektní. Bez nějakého výcviku se snaží chápat. Nic v domácnosti nežužlá. Do postele a nikam na nábytek taky neleze, celkem rychle to pochopil. Ve městě si jej netroufnu pustit na volno, to by způsobil i havárii, ale v terénu je zlatej. Zavolám ho k noze, sedni a má radost že to umí. Vracíme se k autu, řeknu mu jedeme domu, počká a naskočí. Dostane piškotek a je veselej. Většinou je se mnou v Praze v práci. Po hodně týdnech jsem ho nechal přes týden s paní doma a tři dny byl smutnej. Jenom mu dělá problém zůstat a čekat, to se za mnou nenápadně plíží - jak na špagátku. Tak to je asi vše. Mějte se hezky a ať se vám daří. Panenkovi.
14. 7. 2016
Dobrý den, jsme na dovolené na Šumavě nad Kašperkama. Míša běhá bez vodítka, užívá si to, proběhne se, vymácha se v potoce a když reknu jedeme, tak hned naskočí do auta. Když odejdu já nebo žena, je nesvůj a nervózní, dokud se druhý nevrátí. Je svůj, ale není hloupý. Mějte se hezky a zdravíme všechny. Míša a jeho smečka.
7. 2. 2016
Dobrý den.
Míša dělá rychle pokroky. Podle našeho prvního pejska je chápavější, chytřejší i rozumější. Musí se k němu přistupovat laskavě, ale pevně. Rychle pochopí, co může a co ne. A taky je to velký mazlík. Já už se neobávám ho pustit před příchodem domů jeden a půl paneláku napřed. K autu ho radši přivedu na vodítku, ale naskočí sám. Jen se bojí obejít velké dodávky a také na dálku má strach ze silnějších motorů. Nevím, co se mu přihodilo, má asi nějakou vzpomínku. Ale rychle se u nás zabydlel a jak říkáte, je to zlatíčko. V noci jde na svoji matraci do kuchyně, ale přitáhne si jí blíž. Nic neponičí a projevuje velkou radost když ho chválíme. Protože už se Míšu nebojím u baráku pustit, dnes odpoledne jsme vyjeli za město a složil maturitu na výbornou. Proběhl se a zpátky do auta naskočil sám. Jak jste říkala - je to zlatíčko. Zatím se mějte fajn a zase někdy se budeme chlubit. Panenkovi.
15. 1. 2016
Dobrý den.
Moc nás překvapila Míšovo mírná povaha a chápavost v novém prostředí. Prakticky hned pochopil, že do obýváku nesmí, jen nakoukne když nás nevidí. První dny tahal vodítko jako tažný pes, ale postupně se lepší. Ke všem pejskům je zvědavý a hodný. Sušený ucho, nebo lisovanou kost jsme mu museli namočit, aby poznal že je to dobrota a né hračka. Je vidět, že se s ním zacházelo moc dobře. když jeden z nás jde do koupelny, čeká u dveří. No prostě je náš a máte smůlu. :-)))
Někdy se zase ozveme, mějte se fajn. Panenkovi
