Ned v novém domově
12. 10. 2016
Dobrý den, paní Jiříkovská. Jak to tak počítám, už u nás bude Miki skoro rok. To, že je to to nejúžasnější zvířátko, už jsem určitě psala a nic se na tom nezměnilo. Je nám naprosto oddán a my jemu vlastně taky. Dokonce si nevezme nic od cizího člověka. A to mu byla nabídnuta, krom jiného, i šunka! Až z naší ruky. Myslím, že i on je s námi spokojený. Stačí se k němu sklonit, říct heslo "mazlík" a to byste viděla ten fofr. Zbytek dne vyndavám chloupky ze všech obličejových otvorů. Je to také přeborník v chytání myší. O víkendu jezdíme na chaloupku, kde dostane volnost. Za ty necelé tři dny těch dárečků stihne nanosit i šest. Vždycky mi je s velkou hrdostí položí k nohám a vydává se znovu na lov. A ještě něco. Kamkoliv přijedeme, je obdivován. Dokonce nám byla položena otázka, jestli to není bengálec a nebo kočka egyptská. Posílám fotky, posuďte sama. Já vždycky říkám, že je to takový krasavec díky naší stravě. Řekněte, který kocourek má k večeři dvakrát týdně rybu (jsme vášniví rybáři a pojídači ryb) a pravidleně snídá sýr. Pokud byste měla cestu do J. Hradce a měla byste zájem Mikiho vidět, ozvěte se. Krom víkendu. Jinak je stále někdo doma. Uvidíte, jaký je to fešák. Zdraví Marcela Handlová PS: Na té páté fotce je s námi právě na rybách na Lužnici.
4. 3. 2016
Dobrý den, omlouvám se za větší prodlevu, ale měla jsem non stop blázinec. Tak několik slov o tom našem adoptivním štěstí. Miki (bývalý Ned) je ten nejlepší kamarád, kterého jsme mohli mezi sebe přijmout. A myslím, že on si říká to samé. Svou lásku nám dokazuje na každém kroku. Například každé ráno nás všechny (4) obejde, orazítkuje a dostatečně pomazlí. Pokud jeden z nás chybí, není ve své kůži. Dcera ho naučila chodit venku (mimo město) na vodítku a já jsem ho naučila na povel "sedni". No, povel. Spíše poprosím a počkám, jestli se mu právě chce. Ale vzhledem k tomu, že za poslechnutí dostane odměnu v podobě jeho milovaného sýra, poslechne téměř vždy. To bylo nutné opatření. Jakmile měl totiž někdo něco k jídlu, rozběhl se a neuvěřitelnou rychlostí přistál tomu dotyčnému v talíři. Takhle ví, že jakmile si sedne a zůstane hodný, dostane také. Asi jsem se moc rozpovídala. Ale nevím, jak bych mohla v několika slovech vše obsáhnout. Je opravdu chytrý a moc šikovný. Jen s tím cestováním máme ještě trochu potíž.
Jezdíme totiž na víkendy na chalupu. Ale to už se také lepší. A teď k tomu horšímu - už jsme byli na kastraci. Můžu Vám říct, že už to nechci zažít. Většího chudinku, když se probral z narkózy, jsem snad neviděla. Měla jsem z toho dlouho špatné svědomí. Hlavně jsem se bála toho, že se mu změní povaha. Bohudík se tak nestalo. Je to stále ten stejný mazlíček a divoch. Běžné jsou u nás odchyty do prádelního koše z jeho cest po garnýži. Tam se dostane, zpět ne. Na vysvětlenou - máme starý dům, kde jsou stropy vysoké asi 4 metry. Posílám několik fotek z Mikiho života. Škoda, že mi nejde poslat video. Ale třeba to ještě nějak do příště vyřeším.
Mějte se krásně. Zdraví Marcela Handlová.
12. 11. 2015
Dobrý den, paní Jiříkovská. Ráda bych podala zprávu o našem (už zcela našem) kocourkovi. Když jsme ho přivezli, choval se jako neřízená střela. Vypadalo to, že budeme vídat jen strakatou šmouhu, která se kolem nás vždy mihne. Ale vše se uklidnilo během několika dní a teď je to ten největší mazlíček, jakého jsem kdy viděla. Jméno jsme změnili, u nás je to Miki a už na své jméno krásně slyší. Myslím, že je u nás velice spokojený. Dokonce se mu vůbec nelíbí, když k nám přijde někdo cizí. To zaujme bojovou pozici (napjatý luk) a tančí bojový tanec. Už máme i zkušenosti s veterinářem. A to hned třetí den. Nějak se nám nepozdávalo jedno očko a zdálo se, že se to horší. A také nebyl celou dobu na velké. Dostali jsme na oči antibiotika a na kakání posilovač "Felovite". Už je vše naprosto v pořádku. Roste jako z vody. Uvidíte sama na fotkách, které jsou v příloze.
Zatím zdraví Marcela Handlová.
PS: Ten pelíšek je na tom fotu právě přinesený. Jinak už ho má měkce vystlaný.
