Betsy v novém domově
20. 10. 2013
Dobrý den,
omlouváme se, že se ozýváme až nyní, po půl roce, ale chtěli jsme Vám dát o Betsy vědět, až budou viditelné větší změny. S tou naší holkou je to běh na dlouhou trať, ale snaží se a stále dělá pokroky.
Když jsme si Betsy přivezli, začal několikadenní boj se získáním důvěry a odstraněním strachu (to spíše z naší strany, přeci jen má hlavu a tlapy jako medvěd). Betsy se zároveň okamžitě ujala role strážkyně zahrady a kdokoliv, kdo byl na dohled od plotu, dostal hlasitě najevo, že to má vzít okolo zahrady velkým obloukem (o paní pošťačce ani nemluvě, dodnes nechápeme, jak se odváží vhodit poštu do schránky). Náš dům chránila dokonce tak, že nechtěla ze začátku pustit domu ani kočky, což jsme jí museli vysvětlit, že ty patří do naší rodiny. Dodnes si nejsme jistí, když vidíme kočku nebo kocoura, jak se vydal na sebevražednou misi s cílem dát si s Betsy nos o nos, ale zatím se naštěstí nic nestalo.
Celé tři měsíce trvalo, než se Betsy vůbec odvážila udělat pár kroků přes práh a podívat se do domu. Začalo to tím, že chvíli stála v předsíni, poté si asi uvědomila, že dělá něco, co vlastně ani nechce a zase vycouvala ven. Po dalších několika dnech se podívala na chvíli do kuchyně, poté do obývacího pokoje atd. Teď už ale domů chodí jako královna (dokonce se i natáhla na posteli a dala si svých dvacet) a my všichni chodíme kolem ní, přes ní a pod ní, protože když se postaví do dveří, máte možnost projít buď pod nebo nad, jinudy cesta nevede.
Ze začátku, pokud jsme nebyli venku, zůstávala sama na zahradě a domů se jí nechtělo. Teď je tomu právě naopak. Když jsme my venku, je tam s námi a jakmile slyší, že jdeme dovnitř, tak se zvedne a následuje nás. Je na ní vidět, že už nechce být sama, ale chce být stále s námi. Tím se také vyřešil problém s boudou. Celou dobu jsme nevěděli, kde tak velkou boudu postavíme, než nám Betsy naznačila, že bouda pro ní už dávno stojí a pokud chceme, nechá nás v ní bydlet a můžeme být její spolubydlící. Má to sice podmínku a to, že kdykoliv se uvidíme, lehne si na záda a musí se drbat pupík (uvnitř, venku, za slunce, za zimy nebo deště) - je to mazel!
Když jsme Betsy vzali ze začátku na procházku, zdálo se, že ani neví, co se děje. Nabrala rychlost, my jsme za ní plápolali ve vzduchu a udýchaní jsme se vraceli zpět (jakmile se zavřela vrátka na zahradu, Betsy se uklidnila a byla ráda, že je doma). Nicméně, po čase přišla na to, že na procházky chodíme především kvůli ní a už hezky chodí vedle nás a dokonce na volno.
Jak nám dělá radost svými krůčky v chování, tak nám také dělá radost tím, jak se spravila a oblékla nový kabát. Nejvíce je to asi patrné z fotek. Stále ale nevíme, jestli je současná podoba ta finální nebo jestli nás ještě překvapí.
Jsme rádi, že je s námi a dělá nám radost (doufáme, že i my jí). Naším dalším úkolem je její socializace mezi lidmi a cizími psy. Je na ní vidět, že má stále strach z cizích, ale věříme, že i tohle překonáme.
S pozdravem
Alena a Dalibor Bielasovi
