Brenda v novém domově
23. 12. 2013
Myslím, že je čas, abych také napsasla z mého domova. Jsem tady už skoro dva roky, mezitím jsme se přestěhovali a v domečku se mi líbí víc než v bytě. Když mne přivezli v kočičí přepravce k paničce do dočasky, měla jsem necelých 7 kg, (teď už mám 11) a bála jsem se všeho, neuměla jsem se ani venčit, loužičky i hromádky jsem dělala do postele.Teď jsem čistotná, doma bych nic neudělala. Také jsem kousala – no spíš štípala, ale to už doma taky nedělám, Jen se nechci dát hladit – to může jen panička a dvě její děti, ale třeba to ostatním časem také dovolím. A před cizími utíkám. Mám 3 psí a 2 kočičí kamarády :Nejradši mám Rona – je stejně starý a spolu se honíme a válíme. Ron byl týraný, taky se všeho bojí ,tak si rozumíme. Pak mám kamarádky – Báru a Terry. Bára už je stará, bylo jí 17, už si hrát nechce. Jsem k ní hodná – ona už nevidí a když jde jíst z mé misky, nechám ji. Však hlady neumřu. A Terry je shi-tzu – ta je ale strašný gaučák. Když je venku mokro, vůbec nechce jít ven. S Terry spím ráda v pelíšku. Pak mám kočičí kamarády – kamaráda Bruna kočičku Raylu.. Bruno je briťák, váží 9 kg a hraje si se mnou. Mám ho ráda, protože nikdy neškrábe ani nesyčí. A Rayla byla a je divoká – bojí se mne. Nevím proč – když ale utíká, já ji musím honit a pak utíká ještě víc. Panička se mnou chtěla chodit na cvičák, ale nejde to – já se strašně bojím a i doma, když mne chtěla naučit sedni a řekla to malinko důrazně, jsem se strachy počůrala. No, já to dělám i když mne panička jde pohladit a zvedne ruku nad moji hlavu. Vím, že mi nic neudělá, ale prostě se bojím. A nevím, proč mne chce cvičit – když jdeme ven, ani se od ní nehnu – tak na co nějaké přivolávání Já si ji hlídám dobře. Víc novinek nemám, jen vám všem chci popřát krásné Vánoce a všem pejskům domovy, aby nikdo z nich nemusel být v útulku. Zase vám napíšu. HAF Vaše Brenda