. .
Cibela CZ


Hrachov


Po dlouhé době se nám konečně zase podařilo vyrazit za pejsky do útulku do Hrachova, který už se ani nejmenuje Psí domov, ale nově Domov fauny. 
Na procházku jsme si vybrali Sáru, kterou jsme si pamatovali z útulku ještě jako štěně a která se do něj bohužel musela vrátit a my ji chtěli trochu rozveselit a s ní z kotce doslova vystřelila i Bára, kříženka jezevčíka, s temperamentem na rozdávání. Popojeli jsme s holkami do Kamýku a ostrým tempem (jak je vidět na „jazycích až na vestě“ na fotkách) se vydali do nedaleké obce Zduchovice. První zastávka byla už na nám známé zřícenině Vrškamýk, kde se holkám líbilo a zejména Bára šmejdila do všech jejích koutů, se Sárou jsme se trochu pomazlili a povzbudili ji, aby neměla pořád svěšený ocásek a taky se trochu radovala, že je venku.

cibela     sara

 Za zříceninou turistické značení zmizelo, a tak jsme šli podle intuice a sice horší, ale za to kratší cestou se dostali až do Zduchovic, to už poměrně silně pršelo, takže jsme pelášili rovnou na náměstí v očekávání přístřešku autobusové zastávky, který tu naštěstí opravdu byl. Holky si daly piškoty a trochu toho podrbání, za které byla vděčná hlavně Sára. Taky nám zastavil autobus, jehož řidiči se určitě ulevilo, že se jen schováváme před deštěm a že ty dva mokré psy nemusí brát dovnitř a mezitím déšť utichl a mohli jsme se vrátit zpět, tentokrát opravdu  po turistickém značení, které se nám v obci podařilo objevit. Bára střídavě  lítala do vysoké trávy jak splašená, a pak šla zas naprosto vzorně u nohy, až jsme se museli dívat, jestli je opravdu na druhém konci vodítka a Sára spokojeně ťapala blízko nás a občas na vlídné slovo reagovala zavrtěním  ocásku. V autě hned po zaklapnutí dveří obě položily hlavy a usnuly.

Domov fauny je v současnosti na hranici své kapacity, stále zde zůstává ještě několik pejsků ze „skleníku“, kteří byli určeni na maso, mají tu i rottweilera, co pokousal chlapce na Příbramsku (celá kauza proběhla několikrát novinami, majitel ho chtěl nechat ihned utratit), tito psi jsou ale všichni moc milí a vstřícní a čekají spolu s ostatními na nové páníčky, kteří ale nějak ne a ne přijít, tak snad se tahle jejich smůla už brzy prolomí, moc bychom jim to přáli.