Minulý týden vyrazila do Hrachova naše dobrovolnice paní Dana, aby nafotila pejsky do inzerce v Blesku a nám se při jejím povídání po Psím domově tak zastesklo, že jsme se v pátek prostě sbalili a nabrali směr útulek, ač původně to měl být učební den. Hned ráno nás přivítal pořádný déšť a celou cestu jsme se modlili, aby v Hrachově bylo líp a naštěstí se to splnilo. V domově už na nás čekali a dokonce jsme dostali i trička a čepice, za které jsme moc rádi, protože když teď budeme pejsky venčit, každý kdo nás potká, uvidí, že jde o pejsky z Psího domova a třeba přijede někdy venčit taky, nebo si dokonce pro některého svěřence zajede, když se mu bude líbit. My jsme si z pejsků na cestu vybrali Ronyho, který stál klidně v kotci a vesele vrtěl zbytkem ocásku.

Do auta naskočil bez problémů a hned si lehl a způsobně čekal, až mu zas otevřeme dveře ven. Popojeli jsme jen kousek do Svatého Jana a hned tady „úspěšně“ zabloudili na prvních 50 m, ale díky mapě jsme se nakonec napojili na správnou modrou značku a prudkým kopcem dolů se dostali až do vesničky Smrčí a odtud po žluté do Plešiště. V Plešišti nás zaujala cedule s historií, podle které se ves původně jmenovala Pelešiště podle pohodlných pelechů, ve kterých přebývali zdejší loupežníci. Na návsi stojí malá kaplička, u které jsme s Ronkem udělali první fotku. A další hned o kousek dál u hezky opravené tvrze.

 

Kopec, který jsme za touto vískou museli vyšlapat, byl tak prudký a dlouhý, že jsme začali hromadně plést nohama. Také jsme si díky tomu všimli, že Rony asi bude starší, než vypadá a že po delší chůzi se mu budou pravděpodobně motat tlapky, proto jsme se už někde po těchto prvních 5 km rozhodli trasu co nejvíc zkrátit s ohledem na něj. Místy navíc cesta vedla neuvěřitelně neupraveným terénem, trním, přes popadané stromy a kolejemi od traktorů, takže jsme toho měli plné zuby i my.

 

Z Plešiště jsme tedy došli jen do Bláhovy Lhoty, kde jsme si udělali přestávku na svačinu, po které i Rony ožil. Překvapil nás svou poslušností, kdy neloudil, nedral se do batohů a prostě čekal, co mu dáme. A nechal se i docela vděčně podrbat za ušima. Ve Lhotě se nachází roubený Křížkův Mlýn, kam jsme taky zašli udělat fotku, ale paní z mlýna nebyla moc přátelská a měla obavy, že jí Rony roztrhá ovce, což si vzhledem k Ronyho flegmatismu a dobrácké povaze ani neumíme představit, zvlášť když byl na vodítku a ovce poměrně daleko, ale chápeme, že na pohled budí respekt, tak jsme zas rychle zmizeli.

Místo plánovaného pokračování po červené značce jsme se stočili na silnici, která nás dovedla až do Vletic, kde jsme se napojili zpět na turistické značení – tentokrát na modrou, po ní jsme se vrátili do vesničky Smrčí a stejnou cestou, kterou jsme přišli, jen bohužel teď místo z kopce do kope, jsme dorazili až do Svatého Jana. A protože už poměrně vytrvale mrholilo, byli jsme rádi, že jsme v suchu a že Ronyho brzy předáme do teplíčka do jeho kotce, kde si pořádně odpočine. Celá trasa měla asi 11 km, ale je hodně neupravená, místy skoro neprůchodná, kdyby však bylo hezčí počasí, mohly být po cestě hezké výhledy a docela klid – moc památek tu není, takže ani v létě zde nejspíš nebude přelidněno. Kolem Hrachova je to zkrátka samá trasa, stačí si jen vybrat, popadnout útulkáčka a vyrazit.