Důchodci na pochodu

7. 2. 08 jsme opět vyrazili k Hrachovu protáhnout po zimě zlenivělé tlapky nejen sobě ale i opuštěným pejskům. Dlouho jsme se rozmýšleli, koho vezmeme, protože jsme potřebovali dva, co se snesou a navíc dokáží vydržet pár minut v autě, nádherných psů je v kotcích dost, ale jde většinou o velká plemena a málokterý se snese s jiným psem. Když nám pak nabídli Maxe – 11-ti leté třeštiprdlo, opět padla otázka: „A fakt to ujde?“

A když už jsme měli Maxe, tak proč nevzít Práška, kterého jsme znali z minulého pochodu a který je fajn pohodář. Jenže Prášek nejenže nebyl v kotci se svým jménem (mysleli jsme si, že se schoval před námi do boudy, že mu ten pochod minule stačil, ale bylo to spíš tím, že mu kotec čistili), ale když už se našel v jiném apartmá, tak zděšeně prchl do výběhu a mohlo se na něj volat, jak chtělo, ohluchl, tak pan Soukup použil známý trik, zaklepal miskou o zem a nenasyta Prášek byl v tu ránu u něj. Těžko říct, zda nás opravdu Prášek viděl a opravdu prchal před námi a našimi pochody, nebo to byla jenom náhoda, ale venku už byl nadšený, tak věříme, že ten jeho úprk neznamenal nic osobního:-)

 

Kluky jsme naložili do auta a popojeli pár kilometrů do Kamýku nad Vltavou, odkud jsme se po modré vydali 5 km do Krásné Hory. Hned úvodní kopec až pod vrchol Baba nám dal pořádně zabrat, tedy nám všem krom Maxe, který si držel perfektní tempo. V Krásné Hoře jsme se chytili žluté značky. Cesta vedla i přes potok, kterému jaksi chyběla lávka a přeskočit se vzhledem ke své šířce nedal, proto jsme se museli prodrat kousek zpět kolem břehu a přeskočit v místě, kde byl malý ostrůvek – Prášek samozřejmě mohutně motivován piškoty, Max naprosto s přehledem a bez úplatků. V polovině jsme se zastavili na svačinu, protože to mají pejsci stejně nejradši – zejména Prášek, který byl úsměv od ucha k uchu a roztomilost sama kdykoliv cokoliv zašustilo.

 

A po té, dostatečně posilněni, jsme sešli prudký kopec a dostali se až na červené značení, které bylo opět z kopce – do kopce – jako celá cesta. A opět nás čekal potok bez lávky, ale naštěstí alespoň s kameny, které se daly jakž takž přeskočit – Maxík se tentokrát přenesl a Prášek vidouc, že se mu vyměnil páníček a že tenhle piškoty sypat nebude, bez říkání přeskákal kameny, aniž by si namočil byť jen špičku tlapky. Většina červené trasy vedla vysoko nad řekou, na kterou se dalo dívat skrz větve borovic, jen na jednom místě byl přístup k Vltavě bezpečný a snadný, a tak jsme tam kluky vzali, ať se můžou napít, což Maxík hned a rád využil, Prášek se radši motal kolem, ale ťapky si nenamočil.

 

Přeborník ve vodních sportech z něj rozhodně nebude, ale na svůj věk podává velmi solidní turistické výkony, ač proti Maxovi tedy nic moc, Maxík, ač ještě o dva roky starší, si držel od začátku velmi svižné tempo a opět absolutně vyvrátil naše předsudky o tom, že starší pes obejde barák a je rád, že jde. Tihle dva měli v nohách pro tentokrát kolem 13 km a věříme, že odpoledne šli klidně na procházku s dětmi, co také chodí pomáhat venčit. O to víc nás mrzelo, že jak Maxík, který je naprostý pohodář, na vodítku netáhá a má líbivý vzhled a Prášek, co by mu stačila zahrádka a hodný děda, co by sem tam podstrčil nějakou tu dobrotu, mají minimální šanci na umístění, protože jsou staří. Dva fajn kluci, co rozhodně nepatří do starého železa, ale mají tu smůlu, že lidé to o nich neví a koukají jen na kolonku věk.

Celou trasu najdete na: http://www.mapy.cz/#x=132672000@y=134292480@z=12@mm=TTtP

Vede hodně lesy a minimálně po silnici, náročná je svou kopcovitostí, cestami poničenými od těžké techniky a potoky, které nemusí být snadné přebrodit po větších deštích, jinak ale klid a hezké výhledy. A pro pejsky z útulku ideální.

 

ZPĚT