Zasíláme mnoho pozdravů od pražské Julči. Je to naše skoro čtyřkilové torpédo, které má neuvěřitelné množství energie. Spolu se dvěma psími kamarády neustále lítá po zahradě. Už jsme ji „vykrmili“ a srst se jí taky velmi zlepšila. Na procházkách je vidět, že má opravdu radost ze života. Poznává, co se to v přírodě všechno vyskytuje. Měla hroznou radost z malého potůčku, kam nejdříve vlítla a zarazila se, ale potom tam pěkně řádila a vyprovokovala i ostatní psy, takže jsme šli domů jako čuňata. O víkendu však narazila na bláto a to byla sranda ještě větší. Taky nevynechá příležitost, aby se v něčem „voňavém“ pěkně vyválela. Přesto, ač se to nezdá, je to „pes postelák“ a náležitě si to užívá. Nicméně už jsme ji taky začali cvičit, protože i malí pejsci musí umět poslouchat. Je neuvěřitelně šikovná. Za dobrůtku je schopná udělat cokoli, takže se během pár dnů naučila povely sedni a lehni a odložení už taky obstojně zvládá. A jelikož je to takový živý pejsek, příští týden se chystáme začít i s agility a určitě o ní ještě uslyšíte. J Co se týče hygieny, to už zvládáme. Sice si ještě neumí sama říct, ale už vydrží mnohem déle, než na začátku. Ale je to taky pěkná zlodějka. Jídlo si před ní musíme bránit zuby nehty a nesmíme nic nechat bez dozoru, protože se dokáže dostat i na stůl. Koš taky občas navštíví, ale vše poctivě odnaučujeme. Taky jsme po rozkoukání měli problém s jejím štěkáním. Byla totiž schopná několik hodin venku štěkat a nikdo nevěděl, na co vlastně štěká. Ale i to jsme ji vysvětlili, že takhle to nejde. Cizích lidí, hlavně pánů, se stále trochu bojí. S dětmi ji o samotě taky nenecháváme, protože už po nich jednou vyjela, když si jí ale nevšímají, je naprosto v pohodě.