|
Fanynka v novém domově 26. 5. 2011 Ahoj Peťo, nemůžu ani uvěřit, že to jsou už
skoro 4 měsíce, co máme zvonovickou Fanynku - Toničku u sebe. Pořád
platí, že to je miláček. Cestuje se mnou všude. Byly jsme v hospůdce,
každý víkend jezdíme na chalupu, jezdíme po návštěvách a je vzorná. Ven
už chodíme bez vodítka. Líta jak pominutá, na zavolání přiběhne, dá mi
pusu a už zase letí čuchat. Párkrát jsem ji ale už třepla přes zadek,
protože když se blížíme k domovu, nevidí, neslyší a prostě zdrhá. Sice
nechodíme nikde u silnice, ale přecházíme cyklistickou stezku a mám
strach, aby ji nějaký kolista nepřejel nebo ona někoho nesejmula. Takže
musela dostat jednu na zapamatování, ale jak ona to težce nese. Vždycky
se mi chce bulet. Je to taková cíťa, až neskutečný. Vydržím se na ni
zlobit jen chvilku a jdu se ji omluvit. No výchova hadr :-D a to ji
nijak nebiju, jen ji placnu. Takže se jí snažím domlouvat, ale je to prd
platný. Prostě domov je domov a tam se vždycky těší a na paničku kašle
:-D Ale problemy nemáme žádné. Papá 2x denně, už i granulky zachutnaly.
Chrní v posteli. Jo a stal se z ní neskutečnej hlídač. štěká, vyje, ale
jediný, co je na omytí je, že jak bydlím v druhém patře nad vchodem do
baráku a máme na noc otevřená okna, tak slyší každý šustnutí před
barákem a na všechno štěká a vrčí. Takže mne tak 100x za noc probudí
její štěkání :-D je to šílený střevo. Jo a bojí se koček :-D Jinak s
pejskama v pohodě. Na chalupě máme jednu sousedovic fenku, která u nás
bydlí přes víkend a to jsou nerozlučný kamarádky, přri procházkách si
hraje s velkýma psama tipu pit bull nebo retrívr, ale menších psů a
stěňat se bojí. Je to prostě pejsek origináal a mne každý den něčím
překvapí :-) a jakmile se náhodou mazlím s jiným pejskem, okamžitě se na
mne vyšplhá a všem ukazuje, že já patřím jí :-D Je jako malý dítě a
celá rodina se k ní tak chová. Prostě rozmachánek, ale od toho ji máme.
Takže si dovolím říct, že se má králosvky a snad zase brzy přijedeme,
aby jsi se přesvědčila na vlastní oči. 26. 2. 2011 Dobrý den Peťo, hlásíme, že je vše ok, žádné útěky, žádné maléry :-) Tonička je veselej hafan, venku si to užívá na plný pecky. Pořád mává ocáskem (i venku), čuchá, za jednu procházku čůrá tak 150x :-D všechno si značkuje a hrabe jak ďas. Doma sama to zvládá také na jedničku. I se skamarádila s fenkou mých prarodičů :-) Brzy začneme jezdit na chalupu, tak jsem zvědavá, jak se tam Tonduli bude líbit :-)Moc vás zdravíme a posíláme fotečky ze včera, jak jsme vytuhly u telky :-D      2. 2. 2011 Dobrý den, Peťo, tak vás musím zase informovat o té lásce naší. Máme za sebou dva pracovní dny. Měla jsem trošku obavy, ale Tonička nezklamala. V bytě bylo všechno tak, jako když jsem ho ráno opouštěla. Vůbec nic neudělala, ani se nevyčůrala. Dokonce se naučila spát přes den v pelíšku, protože ložnici přes den zavírám. Když přijdu domu, napřed nevěřícně kouká, ale pak to začně. jekot, skákání, mazlení, lítání po celým bytě. To si pokaždé sednu do předsíně na zem, ani se nezouvám a nechám se pusovat :-) Včera jsme vyrazily na první velkou procházku k řece. Ťapkala vzorně. už máme Flexi vodítko a to se jí moc líbí. Dokonce se už sem tam i rozběhne. I se nechala očuchat od dvou pejsků a přežila to :-) večer mne ale venku moooc překvapila. Míjely jsme malého yorkšíráčka. Napřed se zastavila a zase chtěla chovat, ale pak se začala s pejskem očuchávat. byla jsem pořád ve střehu, aby se něco nestalo a Tonča se pak nebála ještě víc. Ale ona si s pejskem začala hrát a lítali tam dobrou čtvrt hodinu!!! Slovy nedokážu popsat, jakou radost mi to udělalo. Když jsem šly domu, měla ocásek nahoře a vrtěla s ním! :-) Také máme za sebou první návštěvu u mne doma. Vůbec se nebála. Zvědavě se na ně přišla podívat ke dveřím a nakonec se nechala mazlit, ležela jim na klíně a usla :-) Každý den je s Toničkou jiný. Každý den je na ní totiž vidět, jak se lepší, jak získává víc a víc důvěry... Trošku tedy dělá scény s papáním. Masíčko ani granule jí moc nevoní (a to jí kupuju to lepší), ale ňaminky, piškůtky a to co dlabe panička, to jooooo. Společné spaní v posteli se stalo samozřejmostí :-) Jediný, na co se těším až přestane je, její věčné kníkání, když se s ní nemazlim. Nemám šanci si ani vyčistit zuby :-) ale naštěstí u toho vždycky vrtí ocáskem, tak předpokládám, že jí nic není, jen prostě nechce být sama... přijde mi taková nevymazlená .... myška moje. Jinak není absolutně nic, co by se jí dalo vytknout. Je to přesně takovej pejsánek, kterého jsme si přáli. Miláčka mazlivýho, vděčnýho a hodnýho. tak jak se teď každý den těším domu, tak jsem se snad ještě nikdy netěšila :-)Mějte se krásně a my se vám zase ozveme. Zuzka a Tonička      30. 1. 2011 Dobrý večer, Peťo, tak vám chci napsat, jak se má Fanynka, teď už
Tonička :-) O pátku jsem vás již informovala. cestu zvládla na
jedničku. seděla mi v dece zabalená na klíně, napřed mi olízala ruce a
pak spinkala. Doma si to celé prošla, nadlábla se a zvládly jsme i
koupel. Sice si to nijak zvlášť neužívala, ale neprostestovala. Tiše to
odtrpěla, si myslím. Večer jsme proválely u telky a na to, že s námi
byla teprve pár hodin, mazlila se jako o život. Později večer na ní bylo
vidět, jak by už ráda spala, ale sebemenší pohyb nebo zvuk jí rušil....
Noc byla trošku náročnějsí. Zařekla jsem se, že tentokrát pejsek v
posteli nebude, tak jsem jí dala pelišek vedle postele, ale to se
Toničce moc nelíbílo. Dlooouho jsem ji přemlouvala, aby si do pelišku
zalezla, dokonce jsem jí to názorně předvedla :-D Po chvilce to
pochopila, ale pravidelně po dvou hodinách mne budila. Předníma packama
skočila na postel a začla mne pusovat. Jakoby se ujišťovala, že tam
pořád s ní jsme :-) do rána jsem jí musela šimrat :-D Druhý ten jsme
šly ke druhé paničce (mojí mamce), aby si zvykla i na její byt. Když
jsme byly každá v jiné místnosti, byla Tonička nesvá a pořád mezi námi
běhala a kníkala. Nejspokojenější byla, když jsme zasedly na sedačku,
Tóňa si lehla mezi nás, na střídačku se s námi mazlila a válela se po
nás. bylo na ní vidět, že neví, kam dřív :-) Na noc si sama od sebe
vlezla do křesla, ale v noci se vplížila do postele a chrněla tam až do
rána. Venku se nám ale moc nelíbí. Všechny ty zvuky, lidi, pejsci...
rychle se vyčůrá a pádí domu. Dnes zvládla sama doma dvě hodinky. Sice
zezačátku pokníkávala, ale když jsme dorazily, spinkala v botníku a
vroucně nás vítala :-) Návrat ke mne domů moc slavný nebyl. Evidentně jí
chyběla velká panička. tak kňučela za dveřma a neměla stání. pořád za
mnou běhala a plakala a já nevěděla, co dělat. Chování zabíralo, ale
jakmile jsem začala něco dělat, byl oheň na
|
