12. 5. 2011

Lumpíka jsme si adoptovali náhle a nečekaně. Byla jsem ho vyzvednout od jedné úžasné paní, která se do něho zakoukala na první pohled a chtěla pořídit parťáka své papilonce. Jenže fenečka to stejně necítila, tak Lumpíka terorizovala. Paní nám ho se slzičkami po dvou dnech předala. Původně měla jít Lumpajze vyzvednout Marťa Pohorská, ale s přítelem jsme se nabídli, že ho vyzvedneme autem, ať nemusí se svojí fenkou Chifunkou ťapat pěšky skrz město. Protože jsme věděli, že přítelovo maminka touží po pejskovi, zavolali jsme jí. Byli s manželem na chatě, která je vzdálená asi 15 minut od ČB. Jeli jsme za nimi, a když viděla Lumpíka, už ho dát nechtěla. Ještě ten den byl náš!
Den ode dne dělá pokroky. Už nezalézá pod postel, už se umí chovat v náruči a venku si to také začíná užívat. Už to není ten vytsrašený pejsek, co je na vás nalepený a nespustí z vás kukadla.
U mého čivaváka, se kterým vychází báječně, viděl, že botička z buvolí kůže se dá kousat a s hračkami se hraje. Pak už sám od sebe zjistil, že kousat se dají i úplně jiné věci. Třeba mobil nebo helma… Zatím jsme mu to vždy včas zatrhli. Z přítelova tatínka má stále respekt, i když se pán moc snaží.  Lumpík je v bytě 100% čistotný a uvědomujeme si, že by to kvůli podmínkám, ze kterých pochází, mohlo být klidně jinak. DÍKY MARTINKO, máš na tom velkou zásluhu TY! Krásně žere, také sekaná z přítelova batohu mu moooc chutná! Ještě že ten igelit od ní nepolknul. Samozřejmě spí v posteli. Chrápe! Začínáme ho cvičit základní povely a pomalu pouštět na volno. Učí se velmi rychle a dost dobře chápe. Uzavřela bych to tím, že je to andílek s lumpem v těle a navždy náš!