Akce - Orlová

V sobotu 2. února 2008 jsme rozjeli akci, která začala v 9 hodin ráno v Marefách a skončila pozdě navečer tamtéž a se čtyřmi chlupatými nocležníky navíc.

Útulek v Orlové na ostravsku nemá nouzi  pejsky, jejich vzhled je přímo předurčuje k dožití v tomto zařízení. A to byl jeden z důvodů, které vedly Bětku Humlíčkovou, vedoucí útulku v Marefách, k myšlence  rozšířit obyvatele určené k adopci o dva pejsky hodně zanedbané a o dva malé, o které bývá větší zájem. Dva měli zůstat v útulku Tibet a dva poputují o útulek dál do Bouchalky u Kladna. 

Po kratším bloudění po Orlové, kdy nás místní obyvatelé posílali vždy kousek cesty s tím, že na příští křižovatce se máme znovu někoho zeptat, jsme nakonec zaparkovali před útulkem. Jeho pracovník nás docela příjemně přivítal a uvedl nás do prostoru kotců. 

Řada psích ubikací se rozezváněla tu štěkotem, tu vrčením, dokonce i jen hrdým sezením na vlastní boudě s pohledem přehlížejícím nás jak širé lány. 

Mezi adepty na vysvobození z Orlové a ostříhání se napřed dostali Endy, Beneček, Roky a Frydrych. Po seznámení se s  poměrně intenzívním štěkotem a dokonce zavrčením u prvních dvou vyhrál místenku do auta Roky. Při pohledu do obličeje se oči úplně ztrácely v houštině dlouhých, notně zplstnatělých chlupů a celý pejsek vyhlížel jako chlupatá koule, ze které občas vyčnívaly neupravené tlapky a ocásek.

V jednom kotci se nacházel malý kříženeček foxteriéra s delší drátovitou srstí a při pominutí nevábné vůně kožíšku mu chyběla jen láska pánečka. Protože se Mates za mřížemi choval ukázněně a vůbec působil mile, obsadil další místečko v autě. Jeho přítulná povaha se potvrdila i při nástupu do vozidla, kdy ignoroval „letiště“ vzniklé sklopením zadního sedadla a bezostyšně se mi usadil přímo na klíně. Z něj sestoupil až v mezipřistání v Marefách a cestu po dálnici způsobně proklimbal v mé náruči. 

Další klidný, i když poněkud nedůvěřivý černý pejsek s přiléhavým jménem  Horníček se nechal docela ochotně uvázat k ochranné mříži v kufru auta, kde strávil cestu na jižní Moravu se svým spolujezdcem Filipem. Horníček se vzadu vůbec nevzpouzel a klidně seděl nebo ležel celou cestu. Jen občas za jízdy otočil ke mříži obličejík s otazníkem v tmavých očích: „Kam mě to vezou? Co se mnou bude dál?“ 

 
Drobný Filípek nás zaujal na prostranství mezi kotci, kde byl v té době volně vypuštěný. Bylo na něm vidět, že se bojí a nechtěl přijít blíž. Ovšem nabídnutý piškotek jeho předsevzetí rázně změnil a nenechal se dlouho přemlouvat, aby si pro něj přišel. V mysli mi okamžitě vytanulo přísloví, že  „Láska prochází žaludkem“ a že toto může být cesta, jak ve Filípkovi odbourat zábrany a strach a přiblížit se jeho citlivé psí dušičce. 
 
Výběr pejsků ovšem nebyl nijak idylický. Pracovníci útulku sice měli k dispozici počítač, ovšem bez internetu a tím pádem i bez přístupu na stránky , kde byli pejsci vyobrazeni. A tak se stalo, že sice měli v kotcích hmatatelně tři pořádně zanedbané černé pudloidní křížence, leč absence cedulek se jménem způsobila zmatek  zaměstnance, který pejsek je vlastně který. Pudl Frydrych se nakonec ukázal být výrazně větším než nová panička zamýšlela. Nakonec po odfiltrování Endyho a Benečka (kvůli nepříjemnému štěkání a občas zavrčení, které ale mohl způsobit i stres v kotci a snaha dostat se ven za každou cenu) byl vybrán Roky jakožto žhavý adept do psího salonu Feride v Brně-Bystrci, kam se jelo ještě tentýž den.  Kosmetickou úpravu kožíšku a především důkladné odblešení potřeboval i malý Filípek.
  
Největší práci ale dal bezkonkurenčně pejsek Roky. Pořádně dlouhá, zplstnatělá srst tvořila na těle slepené chuchvalce. Po odstranění  těchto dredů se vyloupla pokožka posypaná lupy jako solí a zvířátko se neuvěřitelně zmenšilo:

 
takhle dlouhé chlupy měl na sobě!!!

a ty špinavé uši!!!

  

 
Já chci k vááám !!   

Doba strávená v psím salónu čítala několik hodin a zahrnovala vykoupání Filípka, vyfénování a následně přistřižení srsti na stejnou délku a kolem oušek.

Roky musel podstoupit ostříhání strojkem napřed nahrubo, protože k jeho původní srsti by se voda vůbec nedostala. Poté šel „zmenšený“ pejsek do vany na vykoupání a namazání tělíčka balzámem a po vysušení kratičké srsti mu byl zarovnán kožíšek opět strojkem. Se stolu seskočil pes, který ani v nejmenším nepřipomínal dřívějšího zanedbaného chudáka a který má teď velikou šanci najít  milovaného pánečka. 

 

Celá tato akce nám zabrala úplně celý den a sama za sebe mohu říci, že vůbec nelituji nápadu připojit se taky. Protože vidět proměnu naprosto zanedbaného pejska v lamače duše potenciálního pánečka stálo za to a pocit, že čtyři pejsci dostali novou šanci, je skutečně k nezaplacení!

Velmi si proto vážím Bětky Humlíčkové a jejího partnera Jirky, že tomutu skutku věnovali svůj čas, peníze a že si dva pejsky ponechali ve svém skvělém útulku, kde toužebně čekají na svého nového pánečka. Ovšem  bez ušlechtilé myšlenky Mgr. Dany Bočkové, která do problematiky nejen  útulku v Orlové vidí, zná tamní neutěšenou situaci a dokáže organizačně zajistit jak převoz vybraných pejsků do méně napěchovaných útulků, tak adopci přímo do náruče nového pánečka, by tato šťastná chvíle pro několik zvířátek buď vůbec nenastala, nebo by za sebou nezanechala tak hřejivý pocit  dobře vykonané práce. A za to paní Bočkové patří veliký dík. 
 

                                                                                      Jana Krejčí, Brno 

ZPĚT