28. 3. jsme vyrazili do Hrachova zcela neplánovaně a ještě po cestě narychlo kupovali piškoty, abychom měli útulkáčkům vůbec co dát. Po cestě jsme si všimli nově udělaného značení – světle modrých cedulí, které bezpečně dovedou až k útulku každého zájemce o pejska. Hned při příjezdu nás (resp. náš baťoh s piškoty) vítal Prášek, který se společně s dalšími psíky vyhříval v první zahradě, ve druhé byla část pejsků zachráněných od Vietnamců ze skleníku. Překvapilo nás, jak jsou přítulní a nebojí se kontaktu s lidmi, čekali jsme spíše malé „vyplašenky“. Zbytek zachráněných pejsků byl ve výběhu u kotců, i oni byli jak malá torpéda a hrnuli se hned za námi za hlasitého štěkotu. Takže podmínky, ve kterých žili, je naštěstí nezradili natolik, aby na člověka zanevřeli – byla opravdu radost vidět, jak jsou vysmátí a dovádiví. Na procházku jsme si dnes vybrali Mikyho a Oskara, kteří spolu byli v kotci, takže nebyl problém, že by se spolu nesnesli. Oba klucí jsou rození sympaťáci a je vidět, že pocházejí z rodin - oba zvládají základní povely a rádi se přitulí a pomazlí, takže výlet s nimi byl opravdu pohodový a krásně se nám s nimi ťapalo.

 

Došli jsme s nimi přes Hojšín do kempu Roviště k řece a odtud se vrátili podle mapy zpět, celá cesta sice není značena turistickým klubem, ale dá se poměrně snadno najít. Vůbec se nám nechtělo s nimi rozloučit, ale doma už nás čekala vlastní smečka, tak jsme jen rychle rozdali zbytek piškotů ostatním pejskům (Práškovi samozřejmě protekčně nejvíc) a rozloučili se s těžkým srdcem, že je tam necháváme, ale fajn pocitem, že jim to nevadí (oba vesele vrtěli ocásky, když zjistili, že se už blížíme zpět k útulku).