Cibela

Přípravy na Sen zvířat začaly již dávno před 11.9.2010, vybrat ty „správné“ adepty, připravit materiályo Cibela o. s., věcičky, které lidé za příspěvek na naši činnost dostávali musely holky dodělat, aby jich bylo dostatek. Jana, chudák dělala krásný nápis na stánek a jelikož se jí obtiskl i na koberec, tak se při sledování televize v obýváku bude kochat i pohledem na nápis :-D

V pátek večer připravit všechny věci, které nás napadly, že budeme potřebovat, vyzvednout fenku Aiku ze záchytných kotců v Jindřichově Hradci a celkově se připravit na náročný následující den. V sobotu budíček ve 4 ráno, rychle nastěhovat věci do auta, doladit poslední drobnosti, vyzvednout a naložit všechny pomocníky a zvířata a po páré hodině ranní rychlý odjezd směr Praha. Hlavou se honí otázky: Bude to stejné jako loňský rok? Najdou naše zvířátka domov a jaký? atd. atd. Ale mnoho času na takové myšlenky nebylo, cestou jsme ještě museli nabrat nějaké věci, různě se setkávat i s dalšími lidmi, abychom všichni dobře trefili na místo určení, tudíž jsme měli rozptýlení opravdu dost.

Před osmou hodinou jsme dorazili do Vinoře. Měli jsme volný prostor na stejném místě, jako minulý rok. Vybalit věci, postavit stan, připravit dárkové předměty, informace o nás, nástěnky a samozřejmě především naše zvířátka - naše sdružení vezlo na umisťovací výstavu celkově 4 pejsky a 4 kočičky.

Netrpělivě jsme začali vyhlížet první návštěvníky, kteří začali přicházet okolo deváté hodiny. To ještě měli naši pejsci přehršel energie a i kočičky se předváděly, jako by i oni věděli, že právě tady je jejich šance. A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Na Fouse se přijeli podívat lidé, se kterými jsme již komunikovali pře výstavou a tudíž šli „najisto“. Fous jim opravdu padl do oka a tak si jej po dlouhé chvíli, kdy velmi bedlivě poslouchali názory a rady Fousovy opatrovatelky Hanky, vzali na procházku a následně adoptovali.

Během chvilky se u našich pejsků zastavily i dvě sympatické dámy, které na sebe prozradily, že jsou veterinární sestry a zalíbila se jim černá labradorka Aika, kterou jsme vezli na výstavu ze záchytných kotců v Jindřichově Hradci, se kterými úzce spolupracujeme. Aika má úžasnou povahu a tak není divu, že se do ní rázem zamilovaly, pak jen zbývalo získat souhlas zbytku rodiny a už i Aika odcházela do nového domova. Takže během dopoledne našli naši dva pejsci ze čtyř, nový domov.

Opravdu nás moc potěšilo, že na Sen dorazili páníčkové s pejsky u nás již dříve adoptovanými. A tak jsme pohovořili o vzájemném soužití, o tom, jaké bylo sžívání a jaké veselosti jsou schopni vymyslet. Moc nás takové setkání potěšilo a opět nabilo do další práce! Dorazili i majitelé jednoho našeho kocourka, aby nás podpořili milým slovem ale i příspěvkem na naše zvířátka.

Z pejsků nám tedy ještě zbýval Bodík a Míša. Ani jeden se bohužel na výstavě neumístil, ale přesto neztrácíme naději, že i jim se poštěstí nový domov najít.

Bodík je temperamentní mladík, který byl jako miminko adoptován z útulku lidmi, kteří jej pořídili staré paní a ta jeho mladický temperament prostě nezvládá. Naštěstí jej nechtějí vrátit do útulku a s naší pomocí se mu snaží najít nové a aktivní páníčky. Bodík je typický důkaz toho, proč starším lidem doporučujeme pejska staršího.

No a Míša. Míša je dědoušek dědouškovatý, který byl svým stářím, horším sluchem a zrakem majitelům na obtíž. Jelikož jej žádný veterinář nechtěl uspat, tak ho prostě zavřeli do klece a nechali jej svému osudu. Naštěstí ho zachránila hodná paní a nyní se mu také snažíme najít někoho, kdo by mu poskytl pelíšek, papáníčko, poťapkání po dvorečku a srdce s láskou a ruku s pohlazením. Najde i Míša domov na dožití? Moc se za něj přimlouváme!

A jak to vypadalo u kočiček? Ještě dopoledne našla nový domov Moja u sympatické paní. Naty a Tinky si na své štěstí museli počkat do odpoledne. Natynku si adoptovala rodina, která má již jednoho kocourka a také 4 pejsky. Proto vlastně jediným požadavkem byla snášenlivost kočičky na pejsky. Doporučili jsme jim tedy Natálku, jelikož je u nás ze všech kočiček nejdéle. Paní s pánem si ji prohlédli, podrbali, vyslechli spoustu informací a ní a našich depozitech, i my jsme byli poinformování, jak to u nich doma chodí a myslíme, že se tam Naty bude mít moc fajn. Dokonce slíbili, že pokud vše dobře dopadne a Natynka se dobře adaptuje s kocourkem i pejsky, tak by uvažovali o tom, že by si přijeli pro její velkou kamarádku (nebo možná i sestřičku) Apolenku. Moc budem držet palce, aby to vše klaplo a "holky" se zase sešly. No a posledním udaným kočičákem byl kocourek Tinky. Ten zakotvil v rodině s 3 dětmi a pejskem. Paní dlouho zvažovala, zda opravdu kocourka adoptovat, takže jsme přesvědčeni, že když už se rozhodla, určitě o něj bude dobře postaráno.

Celou dobu výstavy se u nás zastavovali lidé i na kus řeči a také řada z nich přispěla na naši činnost. Díky příspěvkům od těchto hodných lidí, budeme mít na veterinární péči a samozřejmě na další potřebné věci. Takže závěr? Opět krásný den, strávený v milé společnosti, s vědomím že osud zvířat v nouzi není všem lhostejný. Domů jsme si vezli příspěvky na naši činnost v celkové částce 4.700,- Kč, krmení a zvířecí potřeby od sponzorů a pořadatelů této výstavy a bohužel i 3 zvířecí svěřence - kočičku Berču, mladého pejska Bodíka a psího stařečka Míšu, kterým se nepodařilo najít nový domov. My ale doufáme, že i oni se brzy dočkají. Baruška čeká přímo v našem depozitu, Bodík se zatím vrací k majitelce a Míša je prozatím ubytován u jedné hodné paní.

Všem děkujeme za krásný den a za rok?

Za rok: NA SHLEDANOU!!!

ZPĚT