Cibela

Přípravy na Sen zvířat začaly již dávno před 11. 9. 2011, vybrat ty „správné“ adepty, připravit materiály o Cibela o. s., věcičky, které lidé za příspěvek na naši činnost dostávali, musely holky dodělat, aby jich bylo dostatek.

V pátek večer naložit připravené věci do aut, abychom se ráno nezdržovali a v sobotu budíček ve 4 ráno, rychle vyvenčit pejsky, kteří s námi nejeli, naložit kočičky a pejsky, kteří byli vybráni na akci, doladit poslední drobnosti a po páté hodině ranní rychlý odjezd směr Praha.

Po cestě pár zastávek na vykonání potřeb pro pejsky, rychlý úklid přepravky s jedním kočičákem, který se tam také vyvenčil, a v osm hodin jsme dorazili do Vinoře. Měli jsme volný prostor na skoro stejném místě jako loni. Rychlé vybalení věcí, ubytování nervózních kočiček do připravených klecí, postavení stanu, připravení dárkových předmětů, nástěnek a především vyfešákování našich 3 pejsků a 4 kočiček.

Po 9 hodině jsme netrpělivě začali vyhlížet první návštěvníky v naději, že je naši pejsci a kočičky uchvátí natolik, že s nimi odejdou domů. Na pejska Ričího jsme měli tak trochu předdomluveny zájemce, kteří dorazili dopoledne a opravdu s nimi pejsek Ričí odešel domů.

Během celého dne se u nás zastavovali lidé a obdivovali převážně pejska Roopyho, bohužel jen obdivovali a nikoho asi nezaujal natolik, aby s ním odjel domů. O pejska Majka se také zajímali hodní lidé, ale nejdříve to musí probrat se zbytkem rodiny, tak uvidíme, zda se ozvou později.

Opravdu nás moc potěšilo, že na Sen opět dorazili páníčkové s pejsky u nás již dříve adoptovanými. A tak jsme pohovořili o vzájemném soužití, o tom, jaké bylo sžívání a jaké veselosti jsou schopni vymyslet. Moc nás takové setkání potěšilo a opět nabilo do další práce! Dorazili i majitelé jednoho našeho kocourka, aby nás podpořili milým slovem ale i příspěvkem na naše zvířátka. Moc jim děkujeme, jako ostatně i dalším lidem, kteří nám na naši činnost přispěli.

Protože Roopy je prostě kříženec vořešákovitý, přihlásili jsme ho na Vinařského voříška do kategorie nízkonohých.

A ačkoli byla konkurence opravdu veliká, Roopík si svým zubatým úsměvem vybojoval krásné 2. místo.

Naši 2 psí kluci se prezentovali i na dvoře, kde jsme se je snažili vychválit a předvést v tom nejlepším světle, což není problém, protože oba dva se celý den chovali naprosto vzorně, rozdávali úsměvy, nechali se drbat a hladit a na konci dne měli ještě trochu energie na společné dovádění.

A jak to vypadalo u kočiček? Ačkoli Aurélie, Minka i Medis v klecích klidně leželi a nechali se pokojně hladit, i když toto prostředí pro ně muselo být stresující, nový domov nenašli a nejmladší Pacička se snažila, seč mohla, občas přes klec pacičkou šmátrala po nějakém tom páníčkovi, ale ani ona neuspěla a domů s námi jely kočičandy všechny. :-(

Po celou dobu výstavy se u nás zastavovali lidé i na kus řeči a také řada z nich přispěla na naši činnost. Díky příspěvkům od těchto hodných lidí, budeme mít na veterinární péči a samozřejmě na další potřebné věci a také od organizátorů akce jsme obdrželi hodně potřebných věcí, převážně krmení pro pejsky a kočičky, za což jim patří velký dík.

Po 6 hodině jsme pomalu sbalili všechny naše věci, naložili obdržené dary a naše zvířátka a vyrazili na cestu domů.

Takže závěr?

Pejsek Ričí má nový domov, strávili jsme bezva den s příjemnými lidmi, návštěvníci snad měli šanci vidět, že útulkoví pejsci a kočičky jsou naprosto skvělá zvířata a zaslouží si šanci na lepší život a třeba někdy v budoucnu už váhat o jejich adopci nebudou. Díky podpoře všech (organizátorů i návštěvníků) máme zásobu krmení pro kočičky i pejsky a tak nezbývá než říci DĚKUJEME a těšíme se na další ročník.

ZPĚT