Pamatujete na příběh Jacka z kauzy Hranice? Máme zde pokračování ……….jako představu o tom, co všechno vás může potkat.
Očima majitelů:
Náš příběh...
Vždycky jsem si přála pejska. Jak už to bývá, rodiče nechtěli psa do bytu dovolit. Po dokončení studií, s nástupem do práce jsem se dočkala, vytoužený pejsek bylo štěňátko dalmatina. Bak se stal miláčkem rodiny, dožil se krásných 14let.
Po dalších patnácti letech, ve kterých převažovali starosti o rodinu, jsem znova začala uvažovat o pejskovi. Náhoda chtěla, přivezli jsme si štěně švýcarského ovčáka, Demíka. Super bezproblémový pejsek, měl přístup do bytu, čas, kdy jsme nebyli doma, trávil na zahradě. Aby mu tam nebylo smutno, hledali jsme mu parťáka.
Cibela, domácí depozitum pro pejsky a kočičky z Jindřichova Hradce, inzerovalo křížence Jacka, pro mě láska na první pohled. Byla jsem ale hodně zklamaná, pejsek byl chvilku před námi dán do adopce. Hledala jsem dál, ale nedařilo se. Po měsíci se k nám štěstí naklonilo, Jacka vrátili z adopce zpět do depozita. Byli jsme seznámeni s jeho pohnutým osudem, věděli jsme, že má zvláštní povahu. S radostí jsme si ho jeli vyzvednout.
Seznamování jak s námi, tak s Demíkem bylo dlouhé a museli jsme být hodně trpěliví, ale vyplatilo se, stali jsme se kamarády. Postupně jsme Jacka socializovali, zvykali na ruch města, na dopravní prostředky, na skupiny lidí i psů. Nutno říci, že nám v tom úsilí hodně pomáhal právě Demík, Jack se měl prostě od koho učit. Naopak, jeho zvláštní, stále trochu bázlivá, v některých situacích zase
suverénní povaha hodně učila a učí nás. Demík měl v té době již zkoušku canisterapeuta, aktivně jsme se tomu věnovali, tak nás Jack začal doprovázet. Byl oblíbený, krásně spolupracoval. Za dva roky úspěšně sám složil zkoušku canisterapeuta.
Najednou začal kulhat. Nenápadně, občas. Problém se ale zhoršoval, až nakonec rentgen potvrdil postižení kosti na pravé přední noze. Jack podstoupil biopsii, výsledek se přikláněl k sarkomu kosti, ale pro málo materiálu nevylučoval ani chronický zánět.
Rozhodování v takové situaci je velmi těžké. Nechat nohu amputovat? Jaký bude mít pak Jack život? Nebude tak hendikepovaný, že pro něj život bude utrpení? Prokáže histologie po amputaci opravdu sarkom?
Ponechat Jacka osudu a jen tišit následky? Život podle veterináře jen na pár měsíců.
Po konzultacích a po dalším vyšetření Jacka a sdělení, že na jiných orgánech nemá viditelné metastázy, jsme se rozhodli pro amputaci.
Jackoušek je velmi statečný pejsek, dnes je čtrnáct dnů po operaci, má chuť k jídlu, běhá po schodech, venku skotačí jako dřív, je to zase náš Jack.
Čekáme na výsledek histologie, ale ať už bude jakýkoli, věříme, že jsme se rozhodli správně a společně užijeme ještě pěkný kus života.
Děkujeme moc spolku Cibela za podporu a všeobecně za to, jak prospěšnou práci pro pejsky a kočičky dělají.
Hanušovi, Jack a Demík
